Ahoj, já jsem Běta. Jsem věčně někde rozlítaná a pořád nestíhám. Na vesnici mi nadávaj do pražáka, v Praze do vesničana, a já se mezitím snažím si udělat svoje doma kdekoliv po světě. Do Prahy mě ale vždycky táhnou zpátky východy slunce nad Kampou, večery v Hybernský a láska.

Jsem sprostá jako dlaždič a mám pěkně prořízlou pusu. Jsem v první řadě žena, dcera, sestra a kamarádka, v druhý řadě básník, pseudospisovatel a cestovatel.

Miluju milovat, tancovat na eskalátorech v metru a zpívat pro celou Prahu. 

Jak se v současnou chvíli cítíš?
Přepracovaně a trochu ve stresu. Ale pod povrchovými starostmi mám hlubokou radost a vděčnost, protože jsem spokojená s tím, kde v životě jsem.

V čem nebo v kom v životě hledáš inspiraci?
V obyčejných lidských okamžicích, které ukazují, že lidi v sobě mají nežnost a dobrotu. V mých kamarádech, sama v sobě.

Je něco, co před ostatními skrýváš?
Že si někdy nejsem sama sebou jistá, že mi občas není fajn. Taky to chci změnit – kdyby jsme si všichni uměli říct o pomoc, objetí, pauzu, tak by svět byl o něco bezpečnější místo.

Pro koho nebo pro co bije Tvoje srdce?
Pro východy slunce, krosnu na zádech, pro každej den, co je dobrodružstvím, pro moje divoký a bezpečný doma, kam se ráda vracím.

Co Ti dodalo sílu, když si ji potřebovala?
Vira v sebe sama a v to, že mám neskutečnou kliku. Doma mám stěnu polepenou fotkami z nejkrásnějších zážitků mého života, a když se cítím nejistá, koukám na ní– dodá mi to důvěru v to, že si tyhle krásné okamžiky zvládnu přivést do života znovu.

Co je Ti v životě nejcennější?
Moje zdraví a štěstí.

Je něco, co Tě na dnešní společnosti trápí?
Že k sobě nejsme upřímný, že si často na něco hrajem.

Považuješ Prahu za anonymní?
Praha je vesnice. Jo, dá se tu dobře ztratit, ale taky se tu dá velmi jednoduše najít.

Jaký význam má podle Tebe umění ve veřejném prostoru?
Nevyčíslitelný. Vždyť už jen to, že díky němu se někdo zastaví, usměje nebo zamyslí, může změnit životy.

Jaká je Tvoje funkce v projektu a co obnáší?
Přidala jsem se do projektu v prosinci 2021, a chvilku mi trvalo, než jsem se v něm našla. Současně řeším všechno, co se lepí – samolepky, plakáty, komplimenty – a na kolenou taky lepim různý akce v produkci.