Introvert nebo extrovert sama nevím, jestli jsem ranní ptáče nebo noční sova, to taky vlastně nevím. Asi záleží jak se vyspím. Nezávisle teda na tom, jak se vyspím mě pravděpodobně potkáš s úsměvem, ať už se usmívám, protože tě ráda vidím a nebo jsem zrovna po cestě potkala nějakýho roztomilýho pejska. Vlastně se často jak podivín směju i když jdu sama, ať už vlastním myšlenkám, a nebo protože mi hraje ve sluchátkách dobrá písnička. Celým životem tak nějak proplouvám a tančím – a to taky radím všem. Protančeme spolu život!

Jak se v současnou chvíli cítíš?
Lehkomyslně, odpočatě a šťastně, nechávám se unášet lehkostí a krásou léta.

V čem nebo v kom v životě hledáš inspiraci?
Inspiraci nacházím v každodenním životě, pokaždé v něčem jiném, a to i v těch nejobyčejnějších věcech. Inspiruje mě třeba elegance mojí kočičky a radost mýho pejska, pokaždé když chytnu na vodítko.

Je něco, co před ostatními skrýváš?
Asi každý něco skrýváme. Před náhodnými lidmi v MHD snižuju jas a skrývám svůj telefon. Často taky skrývám to, že něco nevím nebo něčemu nerozumím.

Pro koho nebo pro co bije Tvoje srdce?
Pro mě, pro lásku k ostatním a k sobě. Bije pro každé ráno, kdy se probudím, pro chvíle strávené s blízkými, hlavně ty, kdy nás už bolí břicho od smíchu, pro západy a východy slunce, pro oblohu plnou hvězd, pro dobrý jídlo a taky skákání ve vlnách, sůl ve vlasech a slunce v tváři.

Co Ti dodalo sílu, když si ji potřebovala?
Zastavit se, vyspat se a vřelé objetí. Taky si říct, že mám vlastně na všechno čas a nemusím všechno vědět hned.

Co je Ti v životě nejcennější?
Svoboda a čas.

Je něco, co Tě na dnešní společnosti trápí?
To jak jsme si jako lidé daleko, že neodpovídáme na otázku „Jak se máš?” upřímně a že není normální tancovat ne ulici, když ti kraje dobrá písnička ve sluchátkách.

Považuješ Prahu za anonymní?
Ano, rozhodně oproti malé vesničce, odkud pocházím, kde se většina lidí zná a je samozřejmost se pozdravit i s lidmi, které neznáš. To v Praze není.

Jaký význam má podle Tebe umění ve veřejném prostoru?
Miluju, jak umění ve veřejném prostoru spojuje lidi a jsme si díky němu blíž, hlavně když je na místech, kde bychom ho nečekali.

Jaká je Tvoje funkce v projektu a co obnáší?
Do projektu jsem se přidala loni na podzim, kdy jsem si říkala, že bych potřebovala, aby mě něco udrželo v Praze a neutíkala jsem pořád domů na Moravu. V tu chvíli jsem objevila PRAHO! project, začala ho sledovat a snad do týdne jsem narazila na nabídku, že hledají social media asistenta.

A tak jsem se začala podílet na správě sociálních sítí. Pravděpodobně si píšu i popis k tomuhle příspěvku a občas si píšu třeba i s Tebou.