Holka modrooká. Mé outfity často hrají všemi barvami, stejně jako můj vnitřní svět. Na tramvaj mě málokdy uvidíte jít klidnou chůzí. Někdy svůj život zjednodušeně rozděluji na fáze, kdy běhám a kdy nikoliv. Pocházím z Ostravy, ale nikde jsem za poslední tři roky nestrávila více času než v Praze. Pokud tedy opomenu Švédsko, které bylo nedávno na půl roku mým domovem a do kterého jsem se zamilovala. Momentálně se snažím mít ráda všední dny tak, jako jsem je měla ráda právě na severu. 

Jak se v současnou chvíli cítíš?
Všelijak. Před pár měsíci jsem měla pocit, že jsem konečně přišla na to, jak být šťastná. Záhy se mi ale můj domeček z karet zase trochu zbortil a musím tu hru hrát znovu. Hledat. Je to asi nikdy nekončící proces. Pomalu se smiřuju s tím, že neexistuje žádný jednoduchý recept. Přes tu všechnu nejistotu ale cítím hluboko nezvyklý vnitřní klid.

V čem nebo v kom v životě hledáš inspiraci?
V lidech, kteří dokázali překonat překážky, hledají nové cesty a nebojí se uhýbat ze zajetých kolejí. A taky na dlouhých procházkách, v klidných momentech u šálku flat white nebo ve sportovcích, kteří jdou i po prohraném zápase další den opět na trénink.

Je něco, co před ostatními skrýváš?
Mám ráda svá tajemství. Ať už ta, která mi při pomyšlení nahání slzy nebo ta, která mě hřejí. Skrývám před ostatními hodně strachů a nejistot, ale i nevšedních radostí. Nevadí mi některé pocity nosit jen v sobě.

Pro koho nebo pro co bije Tvoje srdce?
Pro upřímnost, pochopení a dobro na tomhle světě. Pro bezstarostné chvíle plné radosti. Pro mou rodinu a nejbližší. A taky pro mé dva pejsky.

Co Ti dodalo sílu, když si ji potřebovala?
Tato otázka ve mně rezonuje od té doby, co jsem ji poprvé četla po naskenování QR kódu na mnou první spatřené samolepce. A víš co? Pořád na ni nemám odpověď. Pokud si vzpomínám dobře, tehdy jsem na ni odpověděla něco ve stylu, že sílu nakonec vždycky musíme najít v sobě. Řekla bych, že mě tato odpověď docela vystihuje. Tím ale vůbec nechci říct, že musíš vždycky všechno zvládnout sám/sama. Jen já se o to možná někdy snažím víc, než bych měla.

Co je Ti v životě nejcennější?
Zdraví, rodina a střecha nad hlavou. Opravdu se vědomě snažím nebrat tyto záležitosti automaticky a vážit si jich. Bez nich by to totiž všechno byl opravdu jiný příběh.

Je něco, co Tě na dnešní společnosti trápí?
Spoustu věcí. A zároveň se snažím vidět jen takové množství, které zvládnu snést. Bohužel nikdo nedokážeme vyřešit všechny problémy světa, ale říkám si, že je dobré začít u sebe a přispět svým vlastním dílem, aby svět byl lepším místem. Trápí mě třeba určitá povrchnost, absence tolerance v mnoha ohledech, válka, která probíhá nedaleko od nás či kult umělé krásy.

Považuješ Prahu za anonymní?
Nepřemýšlím o Praze tímto způsobem. Je to metropole, která s sebou pochopitelně vždycky nějakou míru anonymity nese. Spíše mě baví sledovat proces, jak je mi Praha víc a víc známá. Už poznávám paní prodavačky v mém oblíbeném pekařství, vím, jak se jmenuje doga, kterou jsem jednu dobu v sousedství vídala každé ráno, a když vystupuju z tramvaje u řeky, zahlédnu kamaráda. Není to kouzelné? A když chci, hraju si, že jsem ve velkoměstě, kde mě nikdo nezná. A taky to funguje.

Jaký význam má podle Tebe umění ve veřejném prostoru?
Velmi široký. Od edukace, přes vytrhnutí lidí z každodenní šedi (jak říká drahý PRAHO! project), po zkulturnění prostoru, ve kterém se pohybujeme.

Jaká je Tvoje funkce v projektu a co obnáší?
Jiskra mezi mnou a PRAHO! projectem přeskočila už dávno. Nicméně do projektu jsem se přidala oficiálně před zhruba rokem a půl (neskutečně to letí). Určitě všemu nahrálo naše setkání s Klárkou 17/11/2022 u dočasné instalace na Náměstí Václava Havla. Jsem ráda, že jsem tehdy porazila strach a rozhodla se jít si za tím, po čem jsem už pár měsíců toužila. Tak se taky zkuste občas nebát! 

Mým úkolem je pečovat (a to v nejrůznějším slova smyslu) o výpovědi, které nám chodí nejen skrze poezii v ulicích. Zároveň pomáhám s otázkami, které putují na sociální sítě a náš web. Líbí se mi ale, že naše úlohy jsou opravdu rozmanité a můžeme se podílet na všem možném i mimo naše primární zaměření.