Denisa Langrová

Denisa Langrová je v současné době studentkou magisterského programu Ateliéru volného umění III Dominika Gajarského a Michala Pěchoučka na UMPRUM. Její práce jsou často založeny na příbězích v nichž volně kombinuje reálné a fiktivní prvky. Její koncepty vycházejí z ekofeministických teorií, environmentálních studií, mezidruhových a nebinárních základů.

Jaké místo by se nikdy nemělo změnit?

Bílá skála, je jako každé místo, je nekonečně měněno sítí aktérů jejíž je součástí. Jdu sem pozdravit Zoloxin – kočku, kterou jsem zde pohřbila. Nevím, jestli pod zemí stale leží jeji kostra, ale dokud je toto místo přírodní památkou,  je chráněna i její památka. Její duše je součástí skály. Kopyto/chodidlo/packa, které nechtěně zašláply ploštici, proměnilo místo na místo bez ploštice. Ve stopě se utvořila kaluž a dává osvěžení jiřičce. Jaro, léto, podzim, zima. Sleduju výhled, ktery mi skála dává. Obrněné novostavby pro privilegovane jedince. Zpřetrhaný řetězec vazeb. Predstavuji si jak stoupá hladina Vltavy a rezidence, které jsou vymaněny z vazeb sítí soudržných aktéru, se proměňují.

Nemůžu dát ruce vzhůru, když držím těžké věci

Práce reflektuje pocit jednotlivce v globální ekologické krizi. Jde o pocit nutkáni vzdání se, které se ovšem z morálních důvodů neuskuteční. Vzdání se, je zde myšleno ve smyslu přestat se snažit“zachraňovat planetu“ a žít „spokojený konzumní život bez starostí“, v momentě, kdy už je spoustu procesů nevratných a celá situace se jeví z mnoha pohledů dystopická. Toto nutkaní, které já i mnoho jednotlivců kolem mě pociťuje, ovšem nemohu uskutečnit, jelikož cítím snad zodpovědnost až pud sebezáchovy. Lehce pozměněný text písně White Flag od zpěvačky Dido, jenž jsem přezpívala a natočila k ní vlastní symbolický videoklip, tuto situaci ilustrují.

Úvodní scéna u uhasínajícího krbu odkazuje k mizící naději. Poslední scéna, kde zašlapávám uhlí do země, představuje akt odvahy, zároveň vracím uhlí zpátky do země, místo toho, abych ho spálila a ukazuji zde moment zlomu.