Lukáš Mohorko
Jmenuji se Lukáš. Fotografii se věnuji celý svůj život.
Focení pro mě představuje formu komunikace s okolím. Skrze fotografie se snažím vyjádřit svoje vize a životní přesvědčení. Každá fotografie má smysl dávno před jejím vznikem a vždy na jejím pozadí stojí důležitá myšlenka. Hledám nejzajímavější úhly záběrů a kladu veliký důraz na osobité pojetí kompozice. Snažím se skrze objektiv nalézt přesah, kterého si běžně lidské oko nevšimne, díky čemuž objekty na svých fotografiích zobrazuji v neobyčejných a svým způsobem krásných perspektivách.
Nejvíce mne baví dokumentární a portrétová fotografie a práce s přirozeným světlem. Poslední dobou se soustředím také na reportážní fotografii, v rámci které se musím přizpůsobit dané situaci. Snažím se své fotografie vytvářet s maximálním soustředěním na kvalitu provedení snímku spíše než následnou postprodukci. Dávám přednost lehké postprodukci s cílem doladit jemné nuance, nejsem velikým zastáncem přílišné postprodukční úpravy.
Přemýšlíš udržitelně? A co to vlastně znamená?
Nejdřív bych rád zodpověděl druhou otázku, abych si i sám pro sebe vydefinoval, o co vlastně jde. Udržitelné přemýšlení pro mě totiž nezahrnuje jen třídění a redukci odpadu, omezování své uhlíkové stopy a podobně. Udržitelnost je pro mě skryta i ve společnosti a jejím fungování. Cokoliv, co je udržitelné, je za mě schopné fungovat v harmonii. Stejně tak, jako se snažíme nalézt harmonii s přírodou, měli bychom hledat harmonii i sami mezi sebou. Domnívám se, že základem všeho je láska a tolerance.
Zním jako hipík, když to po sobě čtu, ale ve své podstatě to tak opravdu vnímám. A abych konečně odpověděl na první otázku: Snažím se!
Každodenní sen
Téma klimatické změny je pro mě velice osobní. Dotýká se mě asi ve všech životních směrech a nejednou mi přineslo až nesnesitelnou úzkost. Zprvu jsem chtěl tuto úzkost a strach z budoucnosti sdílet a poukazovat na problematiku, která je více než aktuální. Poukázat na skutečnost, že v tom nejsme sami. Každý máme strach, každý se něčeho bojíme a je dobré tyto strachy ventilovat, aby se jim dalo čelit společně. Pak mě ale napadlo, proč
podněcovat další strach? Proč podněcovat úzkost a deziluzi, která už tak poletuje vzduchem všude okolo nás?
Můj koncept je postavený na naději. Na kráse, která nás obklopuje. Na té, na kterou se v tempu dnešní uspěchané doby bohužel často zapomíná. Jedná se o soubor fotek pořízených na několika cestách při objevování řeckých ostrovů, cestování po Evropě a i po Čechách. Klid, odpočinek, svoboda, naděje. To jsou slova, která pro mě tyto okamžiky definují a doprovázejí. Já se je zde touto cestou pokouším předat dál.